Soutěžní kamiony fascinují nejen při jízdě po náročných tratích. Stejně úchvatný je i pohled do zákulisí největších týmů. Petronas Team De Rooy Iveco byl v průběhu Rally Dakar 2019 vůči médiím velice vstřícný a díky tomu se můžeme na jeho logistiku, organizaci a fungování podrobněji podívat i my.
Tým kolem čtveřice závodních trucků Iveco Powerstar tvořilo v Peru 32 lidí, včetně posádek, v čele s Henkem van Leuvenem.
Nizozemec spolupracuje s týmem De Rooy už víc než dekádu. V roce 2007, kdy se Gerard de Rooy rozhodl opustit značku DAF, to byl právě on, kdo z tehdejší pozice šéfa pobočky Iveco pro Benelux pomohl navázat kontakty mezi nizozemským týmem a italskou automobilkou. Od roku 2015 je manažerem týmu De Rooy.
„Je to práce na plný úvazek. Od chvíle, kdy jsem v roce 2015 skončil u společnosti Iveco, pracuji pro tým celoročně,“ popisuje Henk van Leuven. „Mám na starost plánování sezony, testování, vývoj kamionů, logistiku, reklamní akce, závody, kterých se účastníme v rámci přípravy na Dakar. Navíc dělám administrativní práce.“
Drahocenný čas
Na Dakaru byl však především dirigentem sehraného orchestru.
„Palubní mechanici, kteří sedí v závodních kamionech mezi pilotem a navigátorem, volají hned po dojezdu rychlostní zkoušky satelitním telefonem šéfovi servisu. Informují ho, co vše bude podle jejich předpokladů potřeba udělat na autě nad rámec běžné údržby, a také o předpokládaném příjezdu do bivaku,“ vysvětluje Van Leuven.
Díky tomu ve chvíli, kdy kamiony Gerarda De Rooye, Federica Villagry, Tona van Genugtena a Maurika van den Heuvela, dorazily do servisního zázemí, měl už šéfmechanik Corné van Drunen připravené všechny náhradní díly potřebné k opravě nahlášených problémů. Podle specifických potřeb jednotlivých vozů také konkrétně rozdělil technický personál.
„Všechno musí být zorganizováno do nejmenších detailů, protože čas je při závodění drahocenný,“ připomíná Van Leuven.
Od výměny pneu po kontrolu kvality
Na každém voze pracují tři mechanici. Běžná údržba si v průměru vyžádá šest až sedm hodin.
„Začínáme kontrolou stavu pneumatik, protože jejich výměna trvá minimálně hodinu,“ popisuje šéfmechanik Corné van Drunen. „Potom ověříme stav hlavních komponentů, jako je náprava kola nebo podvozek. Zkontrolujeme také olej a další kapaliny, brzdy a namažeme vše, co je potřeba.“
Když jsou všechny práce hotové, prověří vůz manažer kvality (!). Tím je Hugo Duisters, který v týmu pracoval jako mechanik už v roce 1987, kdy se na Dakaru z vítězství radoval Gerardův otec Jan De Rooy s legendárním Dafem Turbotwin. Nyní jen on může rozhodnout, že truck je připraven na další etapu.
Náhradní díly k motorům nevozíme
Důležitou osobou je i motorář. Simon Buerger kontroluje pohonné jednotky a data, která pak na dálku analyzuje společně s personálem společnosti Fiat Power Train (FPT) sídlící ve švýcarském Arbonu.
„Motory jsou opravdové klenoty vyvinuté u FPT Industrial. Mluvíme o šestiválcových třináctilitrových agregátech Cursor, které v závodní verzi disponují výkonem 1000 koní a krouticím momentem 5000 Nm. Zdá se to neuvěřitelné, ale od roku 2007, kdy tým De Rooy přešel k Ivecu, jsme nikdy neřešili poruchu motoru. Ani s sebou nevozíme náhradní díly. Nevíme, jaké bychom měli vzít, protože nemáme žádné záznamy o předchozích problémech!“ tvrdí Van Leuven.
Aby byl výčet kompletní, dodejme, že tým De Rooy má s sebou na Dakaru tradičně i vlastního fyzioterapeuta a doktora, kteří pro změnu udržují v kondici závodní posádky a také výše zmíněný personál.
Tato sestava dostala společnými silami všechna čtyři Iveca do cíle 41. ročníku dakarské rally, ale na ruský Kamaz to letos nestačilo. Nejlepší výsledek vybojovali Gerard de Rooy, Darek Rodewald a Moises Torrallardona, kteří byli třetí. Na vítězného Eduarda Nikolajeva ztratili více než hodinu a půl.
A co to všechno stojí?
„Rozpočet týmu na rok se pohybuje okolo tří milionů eur, z toho jen startovní poplatky na Dakar činí půl miliónu,“ uzavírá Henk van Leuven.
