Dakar 2020: Macík ohnul spojovací tyč, Loprais je celkově čtvrtý

Etapa z Al-Uly do Ha’ilu zamíchala pořadím v kategorii kamionů. Změny se týkaly nejen Čechů, ale také posádek na medailových pozicích. Nejrychlejší čas si letos poprvé připsal Dmitrij Sotnikov s Kamazem.

[poslední aktualizace 9. 1. 2020, 21:48]

Dmitrij Sotnikov, Ruslan Achmadějev a Ilgiz Achmetzjanov zdolali 353 kilometrů čtvrteční speciálky za čtyři hodiny a dvanáct minut a byli o tři minuty rychlejší než Anton Šibalov s dalším Kamazem. Sotnikov dohání ztrátu ze třetí etapy (poškozená náprava), po které klesl ze druhé na patnáctou pozici. Díky včerejším a dnešním výsledkům však už vystoupal na sedmé místo.

„Z našeho pohledu dnes bylo všechno v naprostém pořádku. Čekaly nás duny s prudkými sjezdy. Místy byl písek měkký, jinde byl pod povrchem vlhký a tudíž tvrdý. Najíždět duny šikmo nebylo bezpečné, protože v takovém případě začínalo auto klouzat dolů,“ přibližuje podmínky Dmitrij Sotnikov.

Šibalov sice týmovému kolegovi nestačil, přesto může být spokojený. V celkové klasifikaci přeskočil dnes čtvrtého (+16:30 min) Sergeje Vjazoviče s Mazem a je druhý.

„Úvodní kamenitou pasáž jsme projeli opatrně. Ve druhé části jsme jeli strašně dlouho úplně sami, nikoho jsme neviděli, a proto se nám dlouho nedařilo dostat do správného tempa,“ myslí si Sergej Vjazovič. „Dnešní trať byla úplně jiná a nastavení našeho podvozku bylo asi o něco měkčí, než mělo být. Defekt nás nepotkal, v navigaci jsme nechybovali. Dnes zkrátka nebylo nejlepší naše tempo.“

Andrej Karginov strávil na trati jen o devět sekund více než Šibalov, ve výsledcích speciálky se zařadil na třetí příčku a uhájil celkové vedení.

„Těsně před koncem první části jsme prorazili pneumatiku, ale dohušťování to zvládlo. Protože jsme věděli, že za výměnu kola v neutralizaci hrozí vysoká penalizace, rozhodli jsme se, že budeme s defektem pokračovat. Jenže systém dohušťování pneumatik přestal později fungovat, někde začal unikat vzduch a chvílemi dokonce nefungovaly brzdy,“ vyjmenovává Andrej Karginov, čemu všemu dnes se svou posádkou čelil. „Ale věděli jsme, že výměnou kola ztratíme šest až sedm minut. Proto jsme jeli dál.“

Češi si prohodili pozice

Aleš Loprais, Khalid Alkendi a Petr Pokora hájili v úvodní třetině měřeného úseku páté místo před Eduardem Nikolajevem (Kamaz), ale z pohledu Instaforex Loprais Teamu dopadl den výsledkově ještě lépe. Navzdory problémům s výfukovými svody postoupil frenštátský závodník před Martina Macíka na čtvrtou pozici. Od medailových pozic dělí červenobílou Pragu hodina a pět minut.

Nikolajev a Macík totiž čelili potížím také. Vítězi tří předchozích ročníků dakarské rally na 163. kilometru explodovalo turbodmychadlo. Podle prvních informací počítala ruská posádka s dvou až tříhodinovou opravou, ale ve 23 hodin místního času (21 SEČ) byla stále ještě na trati.

Martina Macíka, Františka Tomáška a Davida Švandu zastavila na osmdesátém kilometru ohnutá spojovací tyč Iveca týmu Big Shock Racing.

„Dohnali jsme van Kasterena v Ivecu a za námi jel Nikolajev. Navzájem jsme jeden druhému prášili. V prachu se najednou objevily dvě skály a mezi nimi díra. Tak jsme to tam poslali,“ popisuje Martin Macík. „Asi byla trochu zatočená kola a ohnula se celá ‚spojovačka‘.“

Výměna poškozené součástky trvala přes třicet minut.

„Pak jsme nasadili raketové tempo a letěli jsme do cíle opravdu nesmyslnou rychlostí. Hrozně mě to bavilo. Konečně bylo přes sto kilometrů dun, i s velbloudí travou. Lítalo se, bylo to technické, rychlé, měkké. Mělo to vše, co má normální Dakar mít,“ pochvaluje si Macík.

Čtrnáctý čas stačil Martinu Šoltysovi, Davidu Schovánkovi a Tomáši Šikolovi k udržení deváté pozice absolutně. Ztráta Tatry týmu Buggyra Racing však už narostla ke třem hodinám.