Fotograf Marian Chytka se stal hvězdou. O jeho služby stojí největší hráči působící na scéně dálkových rally. Co do věhlasu se z českých protagonistů cross-country rally může s MCH Photo v mezinárodním kontextu měřit snad jen MP-Sports.
Tým Martina Prokopa závodí v nejprestižnější kategorii automobilů, objevuje se na významných soutěžích i v průběhu roku a poutá pozornost zahraničních fanoušků, médií i soupeřů. Nicméně pokud jde o poskytování servisu jakéhokoliv druhu, je Chytka s partou svých spolupracovníků mimořádným úkazem. Přitom značku, která je dnes z českých subjektů ve světě cross-country rally nejžádanější, začal od nuly budovat de facto teprve před osmi lety.
Průlomem byla pro Mariana Chytku nabídka spolupráce od německého X-raidu v roce 2011. Od té doby už pracoval nebo stále pracuje pro týmy Peugeot, Kamaz, Yamaha, Honda, Overdrive, MP-Sports, Buggyra a mnohé další. Díky Monster Energy, který byl sponzorem X-raidu, se dostal také k dalším disciplínám a šampionátům (MS v rallycrossu, Moto GP). My jsme si ale pochopitelně povídali hlavně o cross-country rally.
Mariane, ke cross-country rally jste se dostal přes bratra Viktora, který v ní sám závodí. Nicméně i pro vás musí být přitažlivá, když se jí tak dlouho a intenzivně věnujete. V čem podle vás tkví kouzlo této disciplíny?
„Každý závod a každý jeho den je jiný. Není to jako na okruzích. V cross-country rally se dá skrze fotku pracovat s prostředím. Na fotce můžete zajímavým způsobem zachytit, kde se závodí. Navíc je to dobrodružství. Musíte si naplánovat logistiku, jezdíte v terénu. Je to zábava, při které poznáváte další a další nově věci. I když je pravda, že během závodu vlastně vůbec nevím, v jaké zemi jsem. Nevidím z ní skoro nic. Vlastně si prohlédnu jen kousek na místě, které jsme si vybrali na focení.“
Máte vůbec prostor pohovořit si během rally s lidmi, pro které pracujete? Nebo s nimi paradoxně komunikujete víc před a po soutěži?
„Na letošním Dakaru jsme měli trošku času jen jednou. Byl to předposlední den. To jsem se stihl projít po bivaku, pozdravil se s lidmi a trochu s nimi pohovořil. Ale jinak je to kolotoč přesunů, focení a editace. Od rána do večera. Každý den.“
I když je na to během rally málo času, na setkání s kým se těšíte?
„Těch lidí je spousta. Spíš není nikdo, na koho bych se vysloveně netěšil. Super vztahy máme s Kubou Przygońskim, s Yazeedem Al-Rajhim, s lidmi od X-raidu a samozřejmě s Martinem Prokopem. S Kubou a s Martinem jsme v kontaktu i mimo závody. Obtížnější spolupráce je snad jen s Carlosem Sainzem. Ten nám moc vstříc nikdy nevyjde. Ale on už je takový. To se nejspíš nikdy nezmění.“
Už se někdy stalo, že se vám na naplánovanou soutěž nechtělo odjet a říkal jste si, že byste raději zůstal doma a dělal něco jiného?
„Občas se mi nechce, ale nikoliv na akci samotnou. Spíš se netěším na dlouhou cestu, kterou mám před sebou. Když vím, že musím brzy vstát, jet dvě hodiny na letiště, pak sedm hodin letět… Ale jakmile doletím na místo, okamžitě se to ztratí. Vlastně jsem něco podobného zažil před dvěma týdny, kdy jsem toho měl fakt hodně. Po třech týdnech jsem se vrátil z Emirátů, doma jsem byl asi dvě hodiny, a to jsem ještě musel vyzvednout foťáky, a už jsem zase letěl pryč. Po návratu jsem doma pobyl tři hodiny a vyrážel jsem znovu…“
Je váš kalendář úplně plný až do příštího Dakaru, nebo v něm ještě zbývá místo pro další zakázky, které by se mohly případně objevit?
„Celý rok mám už teď naplánovaný. Letos se snažím dělat i jiné věci, protože i v tomto ohledu se bojím stereotypu. Tak z deseti procent se snažím fotit i jiné věci než motorsport. Cross-country rally mám rád i proto, že v ní stereotyp tolik nehrozí. I když jste třeba na Abu Dhabi Desert Challenge už podesáté, nikdy to není stejné. Příležitostí na focení je tolik, že si vždy můžete vybrat. Nikdy se nemusíte opakovat. Každý rok může být jiný.“
Máte během roku vůbec čas na odpočinek?
„Před a po Dakaru trošku času je. Dá se říct, že únor a prosinec jsou volnější. I když je pravda, že letos toho bylo trochu víc. Přeci jen se snažím budovat značku, nějakým způsobem působit mediálně, navíc jsme připravovali nějaké knihy a kalendáře pro klienty. K tomu je potřeba zařídit rezervace letenek, sám si dělám smlouvy. Takže ačkoliv fotky jsou z devadesáti procent zpracované, sedím doma u počítače a věnuji se méně zábavným věcem. Kromě toho samozřejmě neustále komunikuji s klienty, což také zabere nějaký čas.“
Víte už teď, koho budete fotit na Dakaru 2020?
„Je to tak padesát na padesát. S polovinou klientů jsme už teď dohodnutí, s druhou půlkou budeme vše dolaďovat později. Ze zkušeností vím, že celkem intenzivní komunikace mě čeká tak od začátku října. Pro řadu z nich jsou totiž fotky až tím posledním, co řeší. Logicky je potřeba nejprve zajistit finance, techniku apod. Pokud jde o fotky, vědí, že to nějak dopadne. Proto jednání o nich nechávají až na poslední chvíli, kdy je vše ostatní hotové.“
„I letos jsem měl Dakar nějak naplánovaný, ale těsně před soutěží se ozvali další lidé. Odmítnout jsem je nemohl, protože se jednalo o závodníky, kteří jezdí i během roku. A o ně pochopitelně stojíme, abychom na menších soutěžích v průběhu sezony měli více klientů a aby to dávalo ekonomicky co největší smysl.“
Za značkou MCH Photo nejste jen vy. Jak početná bývá vaše výprava na Dakaru?
„Letos nás bylo na Dakaru pět. Čtyři fotografové a další člověk, který nám pomáhal se španělštinou. Měli jsme dvě auta. Naše jezdilo na trať a s druhým se jeden fotograf snažil být relativně brzy v bivaku, aby zachytil první emoce po dojezdu.“
Jak si vybíráte fotografy? Nebojí se, že si vychová konkurenta?
„Jinak to nejde. Mohl bych to držet jen na sobě, ale nebyl bych schopen toho dělat tolik. Když získáte klienta, chce od vás většinou servis na celou sezonu. Málokdo to chce řešit před každou akcí zas a znovu. Klienti chtějí, abyste jezdili všude, abyste s nimi spolupracovali celý rok. Pravdou je, že teď už bych to ani sám dělat nemohl.“
„Jedním z mých spolupracovníků je brácha Viktor, kterého jsem za ty roky snad něco naučil. Fotky pak edituji já. On zase řídí a v případě potřeby opravuje auto, což bych zase neuměl já. Pokud jde o Jirku Šimečka, oslovil mě sám. Ale není to tak, že někdo napíše a já ho vezmu. O Jirkovi jsem už předtím věděl, co a jak fotí, jakou má postprodukci. Kubu Frühaufa jsem si postupně ‚vycvičil‘, aby to vyhovovalo mému stylu focení.“
Když se podíváme na vaši práci přímo během soutěže, jak si vybírá místa, kde budete fotit?
„Je to mix všeho. Není to jen o tom, že víte o super místě. Pokud je uprostřed trati, může se stát, že nic dalšího ten den nestihneme. Proto často volíme kompromis. Třeba v Abu Dhabi jsme se snažili stihnout dvě místa denně, abychom každého mohli fotit víckrát.“
„Navíc když třeba fotíte pět Hond, nemůžete je všechny vyfotit stejně. Musíte být na místě, kde stačí jen trochu popojít a fotka už vypadá docela jinak.“
„Často se snažíme vybrat nějaké místo relativně blízko po startu i proto, abychom během dne měli víc času na zpracování fotek. Ty samozřejmě editujeme už během dne, aby je klienti měli k dispozici co nejdříve.“
Je pro vás výhodnější fotit jen jednu kategorii, nebo jste radši, když pokryjete celé startovní pole od motorek po kamiony?
„Motorky jsou v pohodě. Jde jen o to, že musíme z bivaku vyrazit opravdu brzy, protože pořadatelé nás pustí na trať jen před startem. Navíc musíme dobře vyfotit třeba hned prvního jezdce. Je to jiné, než když člověk jede na Dakar na příklad jako turista a fotí pro sebe nebo jen pro jeden tým. To si může vše vyzkoušet. Když se mu nepovede prvních pár motorek nebo aut, tak se nic neděje. Může to zkusit zítra. Hlavně že mu vyjdou ‚jeho‘ jezdci. My musíme vyfotit každého z našich klientů každý den. A pokud možno nejlépe, jak to jde. Vyžaduje to jiný způsob přemýšlení. Horší jsou kamiony nebo pomalejší auta. Na ty na trati čekáme dlouho a pak se právě dostáváme do presu při zpracování. Pokud nejsme na začátku speciálky, hlídáme si čas a někdy se stane, že já už pak později jedoucí závodníky nefotím vůbec a edituji, abychom vše stihli.“
Motoristický sport využívají výrobci automobilů a motocyklů jako marketingový nástroj. Ti největší pak disponují doslova armádami marketingových specialistů. Jste při focení svázán podrobnými briefy, nebo máte volnost?
„V cross-country rally se žádné ‚armády‘ marketérů nekonají. Spíš je to tak, že se sám před soutěží ptám klientů na jejich speciální požadavky. Chápu, že někdo potřebuje něco nafotit kvůli sponzorovi, potřebuje nafotit produkty v bivaku apod. Pokud mám zadání, většinou je to otázka pár minut hned ze začátku závodu. Klient dostane, co si přeje, my si odškrtneme seznam a můžeme se soustředit na další věci. Nejhorší je, když někdo napíše až po Dakaru, jestli máme vyfocenou nějakou konkrétní věc. V takovém případě se může stát, že takový materiál nemáme.“
„Jen u Peugeotu to bylo jiné, ti měli spoustu lidí na všechno. Od nich jsme brief měli. Jak se auto má fotit a jak ne. Oni chtěli hlavně fotky zezadu nebo ze tří čtvrtin zezadu, protože zadní světla byla to jediné, co měl soutěžní speciál společného se sériovým vozem. Ale to se dá. Nejhorší je, když vám zadání sepíše někdo z kanceláře, kdo na rally nikdy nebyl a vůbec nemá představu, o čem to v reálu je.“
Už téměř legendární je vaše fotka Cyrila Desprese, který na Dakaru 2018 prolétl těsně kolem vás. Během jedné z etap jste si také propíchl nohu o větev. Byly tohle nejdrsnější chvíle, jaké jste zatím na Dakaru zažil?
„Je pravda, že letos mě nic extra nepotkalo. Propíchnutá noha byla loni hodně nepříjemná, protože všude byla spousta prachu a já musel ujít nějakých pět šest kilometrů zpátky k našemu autu. V roce 2014 nebo 2015 mě srazila motorka. Pohnula mi objektivem a měl jsem pár šrámů, ale jinak to dopadlo dobře. Sem tam nějaká krizovka je. Člověk musí uskakovat, ale není to tak hrozné, protože v dunách nejedou závodníci nijak extra rychle.“
Existuje fotka, k níž máte výjimečný vztah?
„Pár by se jich asi našlo. Bylo by jich takových pět až deset fotek.“
Používání dronů dalo v posledních letech sportovní fotografii úplně novou dimenzi. Máte tušení, co by mohlo přijít dál?
„V tuto chvíli vůbec netuším. Ale ať přijde cokoliv, doufám, že nezaspím. Novinky mám rád i kvůli sobě, protože se snažím, aby mě focení stále skutečně bavilo. Nechci skončit jako spousta lidí třeba na okruhových závodech, kteří dvacet let jezdí na stejné místo a rok co rok z něj pořizují stejné fotky. I proto jdu vždy hned koupit, co se na trhu objeví nového. Prakticky vždycky se jedná o lepší techniku a ono je to pak vidět i na výstupu. U sportovní fotky na technice hodně záleží. Když fotíte sport, máte na vše jen zlomek času. Technika hodně pomůže, aby fotky byly opravdu ostré, abyste nepromeškali důležitý moment. Špičkové vybavení do jisté míry pomáhá eliminovat některé chyby.“
Sledujete práci svých konkurentů?
„Jen lehce. Ale nejde o styl a techniku focení. Spíš mě zajímá, na jakém místě fotili. Obecně sleduji sportovní fotografy hlavně kvůli inovacím.“
Jaké jsou vaše další profesní cíle? Kam byste chtěl MCH Photo dostat?
„Abych si řekl, že do roku dvou chci být tam nebo tam, takový cíl vytyčený nemám. Pro mě je důležité, aby mě to pořád bavilo. Chci, aby MCH Photo rostlo a dál se vyvíjelo. Nejhorší je zůstat stát na místě. Chtěl bych dál rozšířit tým, abych si mohl více vybírat, kam budu sám jezdit. Rád bych se dostal na sportovní akce, kde jsem ještě nefotil. To se letos povedlo. Pojedu na TT na Isle of Man, na 24hodinovku do Le Mans, na formuli 1 do Monaka, poprvé jsem fotil formuli E. Hodně mě láká WRC, což se snad podaří příští rok. I tam se dá skvěle pracovat s přírodou. Rád bych různé disciplíny hodně střídal. Samozřejmě bychom se chtěli dostat k ještě lepším týmům, ale lákají mě i reklamy. Prostě abychom si mohli vymýšlet, co chceme.“
Nechtěl byste si motorsport vyzkoušet i z druhé strany a postavit se na start některého ze závodů jako jeho účastník?
„Takové ambice v podstatě nemám, ale je pravda, že s bráchou už jsme o tom mluvili. Určitě by ale šlo o nějaký ‚amatérštější‘ závod. Tím nemyslím organizačně, ale po stránce startovního pole. Třeba Morocco Desert Challenge, Touareg Rallye nebo něco podobného.“
Děkuji za rozhovor a přeji spoustu dalších dechberoucích fotek, ať už z jakékoliv disciplíny motoristického sportu.
