Martin Prokop a Jan Tománek měli ve třetí etapě Rallye du Maroc 2019 vážnou nehodu, po které skončil zraněný navigátor v péči lékařů. Havárii předcházela souhra několika negativních okolností. Kvůli nízké kvalitě první pomoci a následné péče navíc drama české posádky pokračovalo ještě několik hodin.
„Na konci je to vždycky jezdecká chyba. Jsou to navigační závody, jezdec rozhoduje, jak rychle a kudy pojede. Na druhou stranu pořadatel musí akceptovat, že tahle auta jsou opravdu hodně rychlá, a tomu by měl přizpůsobit podmínky. [Ředitel závodu] David Castera s těmito auty také závodil, tak ví, o čem to je,“ je přesvědčen Martin Prokop. „Každopádně když se něco takového stane, vždycky se sejde víc věcí najednou.“
A přesně k tomu došlo i tentokrát.
Poprvé podle „tajného“ itineráře
Marocká soutěž má pověst jednoho z nejnáročnějších podniků v kalendáři významných světových cross-country rally. Její obtížnost navíc letos zvýšila další novinka, která by se měla do budoucna stát standardem: distribuce itineráře těsně před startem jednotlivých etap.
Vůbec poprvé v historii dostali soutěžící roadbook k dispozici až ráno právě před třetí etapou marockého závodu.
Koncept je všeobecně přijímán spíše pozitivně. Avšak žádný učený z nebe nespadl, a tak i Casterův tým teprve získává potřebné zkušenosti. V obou etapách, kdy se jelo podle „utajeného“ itineráře, si řada účastníků stěžovala na absenci důležitých údajů a upozornění. Ovšem když se zkouší cokoliv nového, k chybám dojít může. Důležité je se z nich poučit. A ti, kteří na ně mohou doplatit, by měli mít prostor, aby na nečekané potíže mohli reagovat. Jenže…
Nestandardní rozestupy
Ford týmu MP-Sports vyřadily z předchozí etapy technické problémy. Kvůli tomu vyráželi Prokop s Tománkem na trať speciálky (dlouhé 363 kilometrů) tentokrát až jako třináctí.
„Na všech závodech je běžné, že první desítka startuje po třech minutách, druhá po dvou a třetí po minutě. Tady jelo jen prvních deset aut po dvou minutách a ostatní po jedné, což je při dosahovaných rychlostech a v prachu hodně nebezpečné,“ upozorňuje zkušený jezdec, který se cross-country rally naplno věnuje už třetí sezonu. „Od začátku soutěže foukal vítr jen minimálně a v pondělí se vzduch nehnul vůbec. Proto jsme od rána jeli několik hodin v prachu za Yazeedem [Al-Rajhim] a Nanim [Romou]. Do toho ještě pomalejší motocyklisté.“
Bez varování
V kategorii automobilů bylo rušno už na 75. kilometru, kde se kvůli poškození svých vozů museli s dalším účinkováním v etapě rozloučit Fernando Alonso a Bernhard ten Brinke s továrními Toyotami i Polák Aron Domżała s buggy Can-Am. Všichni startovali v první desítce, tedy před Prokopem.
„Jednalo se o nebezpečné místo, které mělo být označeno třemi vykřičníky. Ovšem v roadbooku nebyl ani jeden. To byla chyba. Nemůže se stát, že dvoj- nebo třívykřičníkové místo není v itineráři označeno vůbec.“
„My jsme tam měli problém taky. Dostali jsme ránu, hnul jsem si s krkem a ‚načali‘ jsme auto, takže další jízda vůbec nebyla komfortní.“
Martin Prokop s Janem Tománkem bojovali dál. Bez naděje na dobrý výsledek v celkovém hodnocení soutěže pokračovali v testování techniky a přípravě na Dakar 2020. Sedmdesát kilometrů před cílem však přišla chvíle, které se všichni závodníci obávají.
Víš, že nemáš šanci
„Byla to nehoda, jakou jsem nikdy nechtěl zažít. Jedeš naplno, najednou před sebou vidíš tři čtvrtě metru vysokou překážku a víš, že nemáš šanci ji přejet,“ popisuje Prokop místo, kde trať křížila jiná vyvýšená pista. „Zase šlo o nebezpečí druhého nebo třetího stupně, ale v itineráři nebylo vůbec žádné varování.“
Ford se startovním číslem 305 byl v tu chvíli šestým nebo sedmým automobilem na trati. Soupeři před ním překážku zdolali. Díky větším (dvouminutovým) rozestupům však na rozdíl od českého závodníka těžili z lepší viditelnosti.
Prokopův speciál do překážky narazil a skončil v kotrmelcích. Jan Tománek ztratil vědomí.
„Okamžitě jsem běžel Jendovi na pomoc. Špatně dýchal. Vůbec nechci domýšlet, co by se stalo, kdybychom v autě zůstali oba,“ zahání nepříjemné myšlenky jezdec, který den před startem soutěže oslavil 37. narozeniny.
Tristní přístup pořadatelů
U havarovaného Fordu okamžitě zastavili Nani Roma s Danielem Oliverasem a také Erik van Loon a Sébastien Delaunay. Především nizozemsko-francouzská posádka sehrála důležitou roli.
„Díky tomu, že mluví francouzsky, okamžitě informovali pořadatele, co se stalo a jaká je situace. Přesto došlo k obrovské prodlevě. Přístup ze strany pořadatele byl tristní. Jsem strašně naštvaný,“ neskrývá Prokop. „Trvalo patnáct minut, než vůbec odstartoval vrtulník.“
„Lékařské zabezpečení při Rallye du Maroc nebylo dobré. Jsme zvyklí na určitou úroveň. Třeba z Abu Dhabi Desert Challenge, což je také hodně nebezpečný závod. Pokud jde o nebezpečnost, je na tom Maroko úplně stejně. Proto bych očekával i stejnou kvalitu zabezpečení. Ale opak byl pravdou.“
Situace totiž nebyla o mnoho lepší ani po příletu záchranného týmu.
„Trvalo hodinu a půl, než vrtulník z místa nehody odletěl. A to jen proto, že záchranáři se nedokázali dohodnout, co se má udělat. V posádce vrtulníku navíc nebyl paramedic. Nevím, jestli to byl všeobecný doktor, ale záchranář to nebyl určitě. Bylo to vážně hrozné. Do jejich příletu jsem držel Jendovi hlavu, aby se mu nic nestalo v případě, že by měl poraněnou páteř. Nakonec jsem ho stejně z auta vyndával já. Doktor ani neuměl zafixovat krk.“
„Do nemocnice se Jenda dostal až čtyři hodiny po nehodě. Nejdřív ho převezli do místního zařízení, kde jsem ho v jedenáct večer našel a zděsil jsem se. Vypadalo to tam jako ve středověku.“
„Naléhali jsme na transport na kliniku do Marákkeše, ale řekli nám, že v noci nemohou letět. Naštěstí jsme zjistili, že v rámci pojištění máme nárok na leteckou ambulanci, která létá pořád,“ pokračuje Martin Prokop, který byl za pomoc při jednáních s pořadateli velmi vděčný Sabrimu Bougattasovi z týmu Moto Racing Group, jenž hovoří francouzsky i arabsky.
„V půl druhé v noci Jenda konečně odletěl. Ani nemyslet, jak při takové prodlevě mohlo všechno dopadnout, pokud by zranění bylo ještě vážnější.“
Dobré zprávy
Na marákkešské klinice se Janu Tománkovi dostalo nejlepší péče, jaká je v Maroku dostupná. Vyšetření provedená v následujících hodinách naštěstí potvrdila, že krevní sraženina v hlavě není na nebezpečném místě.
„Jenda zůstává na jednotce intenzivní péče, je mu trochu lépe, ale transport do České republiky bude možný asi až po víkendu,“ informoval ve čtvrtek odpoledne o aktuálním stavu svého navigátora Prokop.
Dakar není na pořadu dne
Necelé tři měsíce před startem Dakaru 2020 přišel MP-Sports při nehodě o svůj závodní speciál.
„Auto je úplně zlikvidované. Takhle těžkou nehodu jsem ještě nikdy neměl. Ale Dakar teď vůbec není na pořadu dne. Důležité je, aby byl Jenda v pohodě. Když jsem ho při nakládání do letecké ambulance viděl naposledy, nevypadal vůbec dobře. Teď jde hlavně o něj,“ uzavírá Martin Prokop.
