Instaforex Loprais Team už více než rok prochází jistou restrukturalizací. Nejprve personální a nyní je na řadě technika. Aleš Loprais pro DAKAR MANII popsal, co už se v uplynulých měsících změnilo, jaké otázky řeší v současné chvíli i jak by měla vypadat příprava na Dakar 2020.
„Mám toho všeho plnou hlavu. Už se kvůli tomu zase i budím, což je přesně to, co jsem nechtěl,“ říká s úsměvem nejúspěšnější z aktivních českých dakarských truckerů, který díky třetímu místu z roku 2007 jako jediný ví, jak na Dakaru chutná radost z umístění na stupních vítězů.
Na Dakaru 2019 vybojovala posádka Aleš Loprais, Petr Pokora, Ferran Marco Alcayna s Tatrou Jamal – Queen 69 v barvách rodinného Instaforex Loprais Teamu pátou příčku v kategorii kamionů. Ostatní místa v první desítce patřila továrním týmům (Kamaz, Maz, Hino) nebo továrnou podporované sestavě (Team De Rooy Iveco). Přestože Lopraisovi nechtějí rozbít podstatu svého týmu, několik zásadních změn se přeci jen chystá.
„Chceme dál pokoušet štěstí a zkoušet útočit na stupně vítězů, proto jednáme o tovární podpoře. Bez ní je to obtížné,“ připouští Aleš Loprais. „Jednání probíhají, uvidíme, jak vše dopadne. Víc v tuto chvíli ale prozradit nemohu.“
Úplně od nuly, nebo evoluce?
Kromě podpory ze strany některé z automobilek se další novinky budou týkat závodní techniky.
„De facto již od loňska stavíme nové auto, ale zatím je to všechno hlavně o přípravě dílů. Protože dosud tovární podporu nemáme, trvá vše dvakrát až třikrát déle,“ vysvětluje Loprais. „Musím říct, že kvůli celozávodním dovoleným nesnáším léto. Všechno se protahuje. Všude, kde něco zadáte, jsou ze čtrnácti dnů tři až čtyři týdny. Spousta komponentů je ze světa, což stojí neskutečný ranec, protože ve finále musíte využívat různé spediční firmy, abyste čas ušetřili alespoň na dopravě. Jenže pak každou vteřinu vyvažujete zlatem. Proto třeba Kamaz dělá vše v sériích, a tak má kvantum komponentů v zásobě. Ale jak pořád říkám, kvůli tomu nemůžeme a nechceme brečet, takový je prostě současný stav.“
Ačkoliv Loprais Team začal pracovat na úplně novém voze, řeší v těchto týdnech dilema, zda nejprve nejít cestou evoluce ‚Královny‘, jak se přezdívá současné Tatře Jamal, která na Dakaru debutovala už v roce 2014.
„Musíme si určit priority, rozhodnout, jakou cestou se vydáme ohledně techniky. Jestli upravíme staré auto, nebo kompletně postavíme nové. Došli jsme k novým poznatkům a kluci mě trošku přesvědčují, abychom spíš předělali současné auto, šli do vyzkoušeného a implementovali nové věci. Já bych radši postavil nové auto, protože vím, že v některých oblastech jsme na limitu. To se týká třeba chlazení. Přitom pokud zvýšíme výkon, přidáme automatickou převodovku, tak nároky budou zase někde jinde. Tohle teď právě řešíme; je to čerstvé.“
Určitě s novým motorem
Jisté je, že nový vůz už nebude pohánět motor Gyrtech z roudnické Buggyry. I když i v tomto případě jsou u Lopraisů stále ještě otevřené dvě varianty.
„Přemýšlíme o novém agregátu, který už se dneska rodí díky společnosti Marat engineering a VUT. Navíc jsem již dříve pořídil agregát z koncernu CNH, což je vlastně Iveco, takže momentálně se nám rodí nové srdce a to chceme spojit s automatickou převodovkou.“
Plzeňská klika
Na Dakaru 2019 se o ‚Královnu‘ starali mechanici z plzeňského Racing Service. Společnost Petra Pokory také s Loprais Teamem spolupracuje na vývoji nové závodní techniky.
„Něco se bude dít u Racing Service, většina velkých věcí zůstane u nás. Přeci jen jsme dealery Tatry, proto máme například velké garáže a podobně. Zatím za námi kluci dojížděli, a tak to zůstane i nadále. Máme posbírané nejlepší možné lidi z České republiky, kteří k nám dojíždějí. Nezáleží ani na tom, kde to auto vznikne, ale co vznikne,“ připomíná 39letý účastník třinácti ročníků dakarské rally a pochvaluje si současné složení týmu: „Je nejlepší, jaký jsem kdy měl. De facto je to vítězná sestava z loňské Morocco Desert Challenge. Část těchto lidí už byla i na Dakaru 2018. Zní to neuvěřitelně, ale navzdory všem problémům, s nimiž jsme se v Peru potýkali, jsme neměli jedinou ponorku, byl cítit neustálý tah na branku, pořád byla sranda a o tom to má být. Kluci mě kolikrát podrželi, když viděli, že už toho mám za volantem plné zuby. Podporujeme se navzájem, jeden druhého. V týmu panovala nádherná, záviděníhodná atmosféra.“
Spíš na cvičišti než na bojišti
Podle původních plánů chtěl Aleš Loprais v dubnu obhajovat vítězství na čím dál populárnější Morroco Desert Challenge, ale nakonec své plány změnil.
„Stihnout Morocco Desert Challenge není reálné. Mrzí mě to, ale se starým autem tam jet nechci, protože to nás nikam neposune, a nové ještě nebude hotové.“
„Chci to letos udělat trochu jinak. Když to řeknu lidově, chtěl bych se na čtrnáct dnů zavřít do Afriky s roadbookem a jet si vlastní etapy. Když jedete závod a objevíte nějakou chybu, tak jí dáte jen základní servis a ráno zase startujete. Už nestihnete třeba vyměnit tlumiče a v důsledku toho odejde zase něco jiného. Chtěl bych se věnovat novým komponentům, které maximálně odzkoušíme.“
Ve hře i Africa Eco Race
„Je možné, že nepojedeme ani žádnou jinou menší soutěž. Chceme vše dobře otestovat a připravit auto na Dakar, nebo Africa Race. Uvidíme.“
„Africa Race mě pořád láká. Afrika se mi bytostně líbí a líbí se mi, co děla Schlesser a jeho tým. Jen mě mrzí, že tam není veliká konkurence, protože závod dělá právě ona. Chci jet tam, kde budou největší konkurenti, což bude asi zase na Dakaru. Nejvíc bych si přál, aby se Dakar vrátil do Afriky.“
Stále jako solitér
Navzdory velkým ambicím a početným sestavám konkurenčních týmů, neplánuje Loprais Team ani v nejbližší budoucnosti nasazení druhého vozu.
„Druhý vůz je a není potřeba. Já to mám za sebou. Koho seženeš v Česku? Aby mohl Dakar někdo jet, potřebuje většinou velký balík. Když to řeknu v uvozovkách, seženeš miliardáře, který si jde pro zážitek. Ty ho všechno naučíš, projdeš si tím a pak zjistíš, že na to stejně nemá DNA. Přesto se tým musí věnovat jemu. Náš zákazník, náš pán. A nakonec má stejně pocit, že se tvému autu věnují víc. Soukromý tým to často jen zatíží.“
„Jiné to je v profesionálním týmu, který má pod sebou fabrika. Ta si řekne, kdo je jednička, kdo dvojka a za jakých podmínek se může z dvojky stát jednička. Tam musí být taktika daná. Cokoliv jiného moc nefunguje.“
„Vypomáháme si v rámci přátelství s dalšími účastníky, s nimiž máme džentlmenské dohody ‚co se stane, když…‘. Je to o postavení na kola, vytáhnutí, když zapadnu. Ale samozřejmě tam není možná kanibalizace dílů. Nemůžu třeba použít ani jeho pneumatiky, protože mají jiné dohušťování, jiný typ pneumatiky, jiný typ disku. Ale tak to je. Na Dakar se stejně nikdy úplně připravit nedá. Každý den nás něčím překvapuje. Důležité je být pohodový, ne flegmatický, a pokusit se vyřešit každý problém, který se objeví,“ uzavírá Aleš Loprais.
