Milan Engel by do továrního týmu nechtěl

Rubrika: Moto, Rally Dakar  
/ Aktualizováno:
Milan Engel, Dakar 2019

Milan Engel si patnáctým místem v konečném hodnocení kategorie motocyklistů na Rally Dakar 2019 řekl o pozornost nejen v České republice, ale také mezi továrními týmy, které se cross-country rally věnují. Po pěti letech úspěšné spolupráce s Moto Racing Group ale rozhodně zaječí úmysly nemá. Letošní Dakar tak je jen dalším významným milníkem na společné cestě.

Na začátku Dakaru 2019 dělal týmu Moto Racing Group velkou radost Tomáš Kubiena v kategorii čtyřkolek, zatímco v podání Milana Engela nebyl vstup do soutěže úplně podle představ vedení týmu. 27letý závodník začal 34. čase v úvodní etapě, o den později v průběžném pořadí další čtyři příčky ztratil a do maratonských etap na konci prvního týdne nastupoval z 35. místa s téměř hodinovou ztrátou na v tu chvíli dvacátou Španělku Laiu Sanz.

„Přesto jsem byl v klidu,“ tvrdí s odstupem času manažer týmu Ervín Krajčovič. „Byl to Milanův pátý Dakar, proto jsem si říkal, že ví, co dělá. Je takovým nepsaným pravidlem, že naplno se závodí až od třetího dne, ale je důležité nenechat si odjet špičku.“

Svou strategii v úvodní fázi závodu přibližuje i Milan Engel: „Před odjezdem jsem poslouchal, co mi říkají lidé z mého okolí. Táta mi kladl na srdce, abych hlavně posbíral všechny waypointy a měl chladnou hlavu. To se vyplatilo. Před dnem volna mi Josef Kalina řekl, že tohle není závod o rychlosti, ale o navigaci, přemýšlení a taktice. I na to jsem pak myslel.“

Milan Engel, Dakar 2019

Sám voják v poli

Na bedrech jabloneckého rodáka od páté etapy navíc ležela zodpovědnost za úspěch či neúspěch celého týmu. Jeho kolega Joan Pedrero totiž kvůli technické závadě skončil už ve třetí etapě, pátý den vypověděla službu i Kubienova čtyřkolka.

„Měl jsem to v hlavě a cítil strašnou zodpovědnost,“ připouští Engel. „Jsem rád, že jsem se z toho nezhroutil.“

Nezhroutil. Naopak. Ve výsledcích jednotlivých rychlostních zkoušek i v celkovém hodnocení začal stoupat vzhůru. Po druhé maratonské etapě z Moqueguy do Arequipy poprvé nakoukl do první třicítky průběžné klasifikace a po dni volna se v šesté etapě do San Juanu de Marcona blýskl šestnáctým časem! Jen pro představu… Dvanáct z patnácti jezdců, kteří byli toho dne před Engelem, hájilo barvy elitních továrních týmů Husqvarna, Honda, KTM a Yamaha. Až za ním byla v etapě klasifikována kompletní pětice jezdců dalších fabrických týmů Hero a Sherco.

„Jako by Milan od toho dne vycítil, že přišla jeho chvíle. Na tento Dakar se skvěle připravil fyzicky, měl speciální přípravu a taky příležitost hodně jezdit. Po polovině rally přichází obvykle únava, ale on začal druhý týden ‚topit‘,“ upozorňuje Krajčovič.

Rázem startovní číslo 38 proniklo do první dvacítky a rozjel se souboj s mladým Polákem Adamem Tomiczkem. A tato bitva měla gradovat až v úplném závěru soutěže.

Milan Engel, Dakar 2019

Boj do poslední chvíle

Po osmé etapě se český závodník posunul na šestnáctou příčku, kterou udržel i předposlední den, kdy byla na programu okruhová speciálka v dunách u Pisca. Tomiczek však poskočil ze sedmnácté na patnáctou pozici, když na tom byl v součtu o 55 sekund lépe.

Zbývala závěrečná erzeta dlouhá 112 kilometrů. Na dakarské poměry docela krátká.

„Před posledním dnem, kdy se rozhodovalo o patnáctém nebo šestnáctém místě, mě tým tlačil, abych ještě tu minutu stáhl, ale já jsem říkal, že to asi nepůjde,“ popisuje Engel. „Chtěl jsem dojet. Ovšem když jsem odstartoval a cítil jsem, že mi to jde, řekl jsem si, že se musím ‚zmáčknout‘. I když je to těžké, v dunách se mi povedlo Tomiczkovi ujet o sedm minut. Dost jsem riskoval, protože jsem část etapy jel s [továrním jezdcem KTM] Samem Sunderlandem, ale mohl jsem si tak vychutnat jízdu absolutní špičky. Ale bylo to zrádné až do poslední chvíle, protože až do konce se jelo v dunách. Až když jsem dojel do cíle a měl jsem všechny waypointy, řekl jsem si, že to tam je. To už jsem také věděl, že jsem patnáctý, protože Tomiczkova ztráta byla velká.“

„V průběhu posledního týdne jsme jeden večer debatovali, jestli Milan pojede na jistotu, nebo bude útočit,“ prozrazuje Krajčovič. „Jsem rád, že to vzal po závodnicku. Šel do rizika a vypadlo z toho patnácté místo, což je bonus, s nímž jsme se vrátili.“

Patnácté místo na Dakaru není jen jedním z pěti nejlepších výsledků českých motocyklistů v historii soutěže, ale také důvodem zájmu továrních týmů.

„Velké tovární týmy ne, to je jiný svět, ale okukují mě Hero a Sherco, s nimiž nesoupeříme jen na Dakaru, ale i na marockých závodech,“ přiznává Engel. „Ale já bych tým měnit nechtěl. U Moto Racing Group jsem pět let a z toho, co oni dělají pro mě a já pro ně, už vyplývá určitá vazba.“

Milan Engel, Dakar 2019

Najít správnou hranici

A co dál? Lze v nabité konkurenci přemýšlet o útoku na první desítku?

„Druhou polovinu Dakaru jsem říkal, že tohle je můj poslední, že další nechci jet, protože to bylo opravdu náročné,“ připouští Engel. „Ale teď rozhodně skončit nechci. Určitě nebude jednoduché připravit se na další Dakar tak, abychom to zase posunuli někam dál. Dostat se do první desítky by znamenalo riskovat zdraví i techniku, protože motor to nemusí vydržet. Přední jezdci riskují, ale jim to ani nepřijde, protože jsou vyježdění a je to pro ně normální. Oni všechny duny skáčou. V poslední etapě jsem si vyzkoušel, že to jde, ale je to strašné riziko. Pět dun vám vyjde a skočíte je, ale ta šestá může být úplně jinak tvarovaná a vy dopadnete na rovinu, jako třeba Quintanilla, který si v poslední etapě zlomil nohu.“

„Jsem poloprofesionál, mohl bych se závodění věnovat profesionálně, ale důležité je ježdění na motorce. Fyzicky se můžete připravit jakkoliv, ale jakmile nebudete vyježděný na motorce, nebudete objíždět světové závody se světovou špičkou, tak prostě nebudete mít šanci.“

Realisticky vnímá nejbližší budoucnost i vedení týmu.

„Konkurence a riziko jsou obrovské, ale my jsme si vědomi hranic, a to jak Milanových, tak našeho týmu. Naše hranice je právě okolo patnáctého místa. Pak je tu ale dalších třicet lidí, kteří čekají na příležitost, kdy se ti vepředu ‚vymlátí‘ a tím se oni posunou. Na rovinu, my nemůžeme konkurovat Barredovi, Quintanillovi a dalším. Oni mají najeto za sezonu třicetkrát víc kilometrů než my. Nemají problém odjet do Španělska na týden, do Jižní Ameriky a tam tři dny kroužit. A pak je tu materiál, jehož množství je limitované. Byl bych schopen vypotřebovat ho do půl roku a už bych neměl s čím jet na Dakar. Třeba KTM dělá omezené množství motorek i dílů. Samozřejmě, vždycky je co zlepšovat, ale teď už to bude čím dál složitější. Pro mě je důležité najít hranici, kdy útočit a kdy se stáhnout,“ uzavírá Ervín Krajčovič.

Příprava týmu na Dakar 2020 se postupně rozjede hned v následujících týdnech. Prvním závodem, kterého se Moto Racing Group v jejím rámci zúčastní, bude dubnová Morocco Desert Challenge.

Mohlo by vás zajímat

Sergej Vjazovič, Morocco Desert Challenge 2019

Kapotovaný MAZ při premiéře kraloval

První měření sil kapotovaného kamionu MAZ 6440RR s konkurencí nemohlo dopadnout lépe. Posádka Sergeje Vjazoviče zvládla celou Morocco Desert

Více...
Skyler Howes, Morocco Desert Challenge 2019

Klymčiw Racing slaví v Maroku premiérové vítězství

Při svém prvním startu v Africe svedl Skyler Howes na Morocco Desert Challenge 2019 nesmírně vyrovnanou bitvu s Joanem

Více...
Tomáš Ouředníček, Morocco Desert Challenge 2019

Zasloužený výsledek po dramatickém závodě

Tomáš Ouředníček s Davidem Křípalem úspěšně dokončili Morocco Desert Challenge 2019. Po hektických přípravách před startem, technických problémech a

Více...

Napište komentář:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Mobile Sliding Menu