Pár dnů po dokončení Rally Dakar 2020 si pětinásobný vítěz kategorie čtyřkolek Josef Macháček a šéfkonstruktér týmu Buggyra David Vršecký sedli nad prázdným listem papíru. A začali psát. Sepsali změny, bez jejichž realizace nemá cenu na další Dakar jezdit.
Zadání splněno
„Hlavní bylo, že jsme se prakticky na všem shodli a kluci se mohli pustit do práce. Na konci října můžu říct, že pokud se Dakar 2021 pojede, v což pevně věřím, budu mít k dispozici Can-Am, který je tak o dvě generace výše než bugina, se kterou jsem startoval letos,“ tvrdí Josef Macháček.
Žádná oběť experimentu
Dakarského mazáka rovněž potěšila nedávná slova Davida Vršeckého o tom, kterak si nedovede představit zdárné dovedení letošního těžce řiditelného auta do cíle.
„Zároveň se ale nepovažuji za nějakého pokusného králíka, nebo snad dokonce nebohou oběť experimentu. Věděl jsem, do čeho jdu. Na buginách jsem absolvoval v letech 2014 a 2016 jihoamerický Dakar, k tomu spoustu malých závodů. Letos v lednu to bylo strašně moc o hlavě, cílem nebylo vyhrát jednu etapu a skončit, ale dojet do cíle a získat co nejvíce dat, což se nakonec povedlo. Vzhledem k tomu, že jsme měli na vývoj auta 58 dnů, řadím proto ‚pouhé‘ dojetí, strašně vysoko,“ rekapituluje Macháček.
„Škoda jenom, že podivná doba nám sice umožnila postavit díky top zázemí výborné auto, nebyl ale čas na testování. Jsem rád za Německo, Polsko a věřím, že do nalodění techniky snad ještě nějaký písek dám.“
Čím těžší, tím lepší
Co se nové trati týče, razí pětinásobný dakarský šampión praxí ověřenou teorii, podle které se všechno pozná právě až na trati samotné.
„Člověk se dočte, že osmdesát procent etapy se pojede na písku, pak ale zjistí, že se jedná o pěticentimetrovou vrstvu, pod kterou je povrch tvrdý jako beton,“ popisuje 63letý matador, jemuž by se líbil těžší závod, než byl letošní Dakar pořádaný poprvé na saúdskoarabské půdě.
„Jasně, pořadatelé to nemají jednoduché, zdraví a životy jezdců jsou pochopitelně na prvním místě. Disproporci ovšem vidím v tom, že zatímco hvězdy jako Peterhansel, Sainz, Loeb, Nikolajev, Price, Alonso a další nemají se závodem na dřeň problém, zabezpečovací týmy složené z kuchařů, doktorů a časoměřičů berou Dakar jako standardní práci. Proto vyžadují maximální komfort, hotely, internet. Bohužel, bez nich to nejde. Proto musí pořadatelé dělat kompromisy, a tak se trať uzpůsobuje jejich požadavkům, takže jezdíme kolem měst,“ uzavírá Macháček.
Velký rozhovor s Josefem Macháčkem najdete v magazínu DAKARMANIA #1. Další zajímavé rozhovory a obrovskou porci dalšího jedinečného čtení o dakarské přítomnosti i minulosti naservíruje na 160 stranách DAKARMANIA #2. Vychází 1. prosince!
Tisková zpráva týmu Buggyra Racing [editováno]
