Jen dvě věci se pro Martina Macíka od posledního Dakaru nezměnily. Stále kolem sebe má tým Big Shock Racing a v itercomu uslyší hlas navigátora Františka Tomáška. Tím však výčet rychle končí. Saúdskou Arábii, která se stala novým domovem dakarské rally, i pozměněná pravidla bude objevovat za volantem nového kamionu a po boku nového palubního mechanika.
Martin Macík vyráží na Dakar poosmé. Sedm předchozích startů si připsal v Jižní Americe a s kamiony Liaz postavenými v sedlčanských dílnách. Teď ale přišel čas na změnu. Podobně jako mnozí konkurenti vsadil také Big Shock Racing na kapotový kamion. Nové Iveco Powerstar přezdívané Karel představil na jaře. Od té doby Macíkova posádka absolvovala testování v Tunisku, baji ve Španělsku a Polsku a Marockou rally.
„Mám rád novinky a změny, ale v případě auta to je trochu složitější. Člověk si chce vyzkoušet další věci, ale najednou zjistí, jak moc byl s předchozím autem sžitý. S ním jsem věděl opravdu na centimetr přesně, kde jsem a co dělám. Myslím si, že s Karlem mohu jet ještě o dost rychleji, ale nejedu, protože s ním zatím nejsem tak sžitý,“ vysvětluje Martin Macík. „Sice mám letos naježděno téměř deset tisíc ‚rychlých‘ kilometrů, což není málo, ale ještě to chce odjet Dakar. Pak už to bude dobré. Další rok se stejným autem to bude úplně ‚topové‘.“
„Rozhodně jsem ale rád, že jsme tuhle změnu udělali. Je to další pokrok. Technicky a po stránce jízdních vlastností je kamion výborný. Když jsem si do auta sednul na posledním tréninku s fanoušky, cítil jsem se fakt dobře. Měl jsem pocit, že sedím na správném místě a všechno je přesně tak, jak má být.“
Rychlost, odolnost, bezpečnost
Mechanici týmu Big Shock Racing při stavbě Iveca vsadili na jistotu. Nezkoušeli převratné novinky. Všechny díly na novém speciálu jsou otestované a mnoho z nich bylo použito už na Macíkově předchozím autě.
„Celý rok jsme ladili nastavení tlumičů a povedlo se nám dostat na krásný výsledek, který je pro posádku hodně pohodlný. Pracovali jsme i s motorem, aby hodně vydržel. U dakarských aut je nejnáročnější vybalancovat právě stabilní výkon, rychlost, odolnost a pohodlí,“ popisuje šéf týmu Martin Macík starší. „Auto má jiný rám, díky kterému se chová lépe než vozy s nezávislými nápravami. Posunutí kabiny doprostřed zvyšuje bezpečnost posádky, které na rozdíl od soupeřů v kamionech s trambusovou kabinou nehrozí kompresní zlomeniny.“
Opět nový palubní mechanik
Na stavbě a vývoji Iveca se významnou měrou podílel David Švanda, který v týmu pracuje od loňského léta a po odchodu Lukáše Kalanky zaujal uvolněné místo v posádce. Zatímco s navigátorem Františkem Tomáškem spolupracuje Macík už do roku 2016, obsazení pozice palubního mechanika se za stejnou dobu mění už podruhé.
„Nikdy si tam neposadím nikoho, koho bychom neměli vyzkoušeného z dílny. A pořád jde o člena týmu. Třeba Michal Mrkva pro nás pracuje pořád, vyvíjí s námi auta. Jen už ‚Mrkvič‘ nesedí v kabině, protože už nechtěl, nemohl, vzájemně jsme si už v kabině nerozuměli. Ale to není nic špatného. To je prostě realita, se kterou se musíme vypořádat. Tak to u nás v týmu funguje. Něco se řekne a je to. Já se nebudu na nikoho urážet,“ říká Martin Macík. „Počůvaj byl skvělý mechanik a relativně i člověk, bohužel s alkoholem to měl tak, jak měl. Nechci to omílat, i s ním jsme pořád v kontaktu. Ale změnu jsem udělat musel.“
„V ten moment šel do kabiny David Švanda. Ale bylo by jedno, kdybychom tam posadili někoho jiného. Ostatní mechanici s námi na Dakar taky jedou. Jsme furt tým, se všemi komunikuji stejně. Jestli sedí v kabině nebo ne, to není takový rozdíl.“
Pořád to bude o minutách
Martin Macík vypadá před Dakarem 2020 spokojeně. Nejen díky nové technice a členu posádky. Třicetiletý závodník se těší i do nové destinace.
„Dakar se jede tam, kde se jede. Nemůžeme se vracet k tomu, co bylo. Vývoj jde obecně dopředu a Dakar není výjimkou. Mně je úplně jedno, kde se pojede. Dakar není jen o závodění, ale také o poznávání a sdružování se s lidmi se stejným zájmem. Z toho vzniká dakarská rodina a celý životní styl,“ připomíná Macík.
„Z mého pohledu je to super změna, i když je tam samozřejmě několik otazníků kolem Saúdské Arábie. Ale všichni tam pro závod dělají maximum, chtějí se otevřít světu, proto si myslím, že to bude dobré.“
Stěhování Rally Dakar na jiný kontinent s sebou nese změnu charakteru tratí, které by se měly více blížit někdejším africkým ročníkům spíš než poslednímu jihoamerickému období. Podle Macíka to však nebude mít vliv na vyrovnanost soubojů na čele kategorie kamionů.
„V Jižní Americe se bojovalo o minuty, ale teď to bude stejné. Je úplně jedno, jestli je terén takový nebo makový. Když jsme závodili v Argentině, jelo se po hodně úzkých tratích a hrozně se prášilo. Pak se soutěž přestěhovala do Peru s dunami a obrovskými poli feš-feše. Tam jsme si mohli vybrat, kudy pojedeme. V tomto ohledu se to teď moc nezmění,“ míní Macík.
„Asi největší změnou samozřejmě budou větší porce kilometrů a potom asi takový ten klasický ‚africký‘ terén. Pláň a leť. Furt 140 km/h po pláni, kterou neznáte. Tohle bude náročné a přiznám se, že se toho bojím. A nejsem sám. Podobně to vidí snad všichni, kdo nezažili Afriku. A takových lidí bude ve startovním poli spousta.“
Za tmy jako za starých afrických časů?
Početné startovní pole, dlouhé etapy a krátké dny představují mix, který může změnit zaběhnuté dakarské pořádky. Především v kategorii kamionů, jejíž účastníci vyrážejí do jednotlivých etap obvykle mezi posledními, není vyloučeno, že budou do cíle jednotlivých měřených úseků minimálně někteří občas dojíždět až za tmy.
„V noci mám docela dost natrénováno, protože při našich různých testováních jsme občas dojížděli za tmy, ač jsme to nepředpokládali. Za sebe upřímně říkám, že je to hrozně nebezpečné a hrozně to zamíchá s celým závodem,“ obává se Macík. „Pokud budeme mít všichni stejné potíže a pojedeme všichni za tmy, pak to bude fér.“
„Problém bude, jestliže jeden den dojedete třeba desátí a druhý den tudíž nebudete v top trojce nebo pětce, která přeci jen jede jinou kudlu. Ono chvilku trvá, než se tam dopracujete. Když startujete po třech minutách, je to jiný pocit a fakt letíte dopředu. Jenže než se dopředu dopracujete třeba z desáté pozice, tak vám ti vepředu ujedou a už to nedoženete. A když oni třicet minut nepojedou ve tmě a já třicet minut ve tmě pojedu, tak to znamená dost velkou ztrátu.“
Ovšem startovní pozici pro následující etapu vždy určují výsledky předchozího dne. A časomíra je spravedlivá. Fér je i systém rally, kdy závodníci, kteří zvládnou předchozí úsek lépe, startují dříve než ti pomalejší. Pokud někdo ztratí, málokdy je příčinou cokoliv jiného než vlastní chyba. Ať už jezdecká nebo technická.
„Přesně tak. Každý si za to může sám. Jenom říkám, co může nastat. Je to realita, se kterou musíme počítat. Rozhodně si však myslím, že na Dakaru 2020 bude potřeba umět jezdit ve tmě,“ upozorňuje Macík.
Pro závodníky a mechaniky budou nepříjemné také noční teploty. Ty mohou v Saúdské Arábii v zimním období v noci klesnout až k nule. Něco podobného zažívali účastníci jihoamerických dakarských ročníků pouze v některých vysokohorských etapách.
„Mechanikům jsme zařídili teplé oblečení, což je všechno, co jsem pro ně mohl udělat,“ tvrdí Macík s úsměvem. „Člověk se prostě musí obléct a fungovat tak, jak má. Myslím si, že zásadní vliv to mít nebude. Nepříjemné to samozřejmě bude třeba v maratonské etapě, kdy se budeme přes den péct v kabině při teplotách přes padesát stupňů a pak to během deseti patnácti minut spadne k deseti stupňům. A na poušti klidně i k pěti nebo nule. To bude bolet. Toho se trošku bojím, ale všichni na tom zase budeme stejně, tak to taky nějak zkousnu.“
Ideálně v první pětce
30letý Macík často opakuje, že úvodní dakarskou etapu obyčejně pokazí, druhou si užije a od třetí trpí. Jenže na rozdíl od řady předchozích ročníků, které většinou otevírala jen krátká speciálka, se letos hned první den pojede více než 300 kilometrů na čas. Výraznější zaváhání a horší výsledek může zkomplikovat minimálně výchozí pozici pro následující etapu. Zároveň ale všichni tuší, že Dakar 2020 bude gradovat ve své druhé polovině. Jakou tedy zvolit taktiku?
„Každý z patnácti, možná deseti top pilotů je schopný ostatní porazit třeba o deset patnáct minut, pokud se rozhodne jet palbu. To si ale na začátku nikdo nelajsne. Zároveň se ale všichni chtějí udržet v top pětce. A tohle musíte zvládnout jen díky odhadu. Kdo to neodhadne, udělá chybu.“
„Myslím si, že první týden bude potřeba držet se v top 5, možná top 10, ale o finálním pořadí bude rozhodovat druhá půlka. Přijdou velké duny, maratonská etapa, auta už budou rozbitá, lidé unavení z nedostatku spánku. To vše se bude nabalovat a díky tomu přijdou chyby. My chceme hlavně dojet ve zdraví do cíle, ideálně v první pětce,“ uzavírá Martin Macík.
